pátek 30. září 2011

Goodbye family, forever.

Nakonec se mi ještě dostalo jednoho rozloučení od rodiny, které ale nebylo vůbec milé. A nečekala bych to od nich. Ani nějak nevím jestli mne to víc zklamalo, nebo naštvalo, nebo mrzelo. 
Nezaplatili mi. 
Za poslední měsíc a půl jsem od nich jaksi nedostala peníze. 
Posílali mi peníze vždy na účet, k 10. dni v měsíci. 
Tak jsem v září čekala na peníze za srpen. A nic nepřicházelo. A stále nic. Tak jsem psala paní, jestli peníze odešly, že mi na účet nedorazily. Myslela jsem si, že si neuvědomili, že peníze odchází až 10. a jak jsem devátého u nich skončila, tak příkaz k úhradě prostě zrušili. Paní mi sice obratem odepsala, ale jaksi ne to, co jsem čekala. Napsala mi, že peníze určitě na účtě mám, že odešly 10.8. Takže v srpnu. Jenže to byla výplata za červenec. Tak jsem jí napsala, že fajn, že peníze za červenec mám, ale že nemám peníze za srpen. Ještě jsem jí k tomu jednou napsala, že peníze mi přichází zpětně, za odpracovaný měsíc, tudíž v záři mi měla dojít srpnová výplata. A jak to dopadlo? Paní mi jaksi už vůbec neodepsala. A o pár dní později ani na telefon nereagovala. A to už vůbec nezmiňuji těch 14 dní v září, kdy jsem tam strávila s "Plačkou". Ale to bych možná ty peníze oželela.
Kdybych třeba věděla, že si to nemůžou dovolit, že jsou v nějaké finanční tísni a podobně, a omluvili by se, že to třeba dopošlou,  nebo že mi to nedají vůbec, tak bych se s tím asi taky smířila. Ale když vím, že plačce platí školu (mě nikdy nedali ani libru navíc), že paní chodí domů několikrát týdně s taškama plnýma nákupů, že minimálně jednou měsíčně přijde s kabelkou v minimálně hodnotě 500 liber, tak pak to vážně naštve. 
Takže jsem se rozhodla, že to byla poslední kapka a už o mě neuslyší a doufám, že jim "Plačka" rozbije auto. 



úterý 27. září 2011

Living

O bydlení, hledání bydlení a jiných těžkostech jsem se tu už několikrát zmiňovala. Ale ona je to taková never ending story. 
Nebydlíme přímo v Bournemouth, bydlíme v Poole, což prý spadá pod B´mouth, ale je to taková oddělená část. No, co jsem pochopila, tak asi bydlíme na jedné z nejchudších ulic. Ale třeba v porovnání s Londýnem, kde jsou chudinské čtvrti opravdu hrůza, to tady tak nevypadá a je tu celkem pěkně a čisto. Ale chudo tu asi bude, protože tu zkrachoval i 99p shop :). Je tu plno polských obchodů, a dokonce jsme našli "Thai shop", kde prodávají věci jako lázeňské oplatky, tatranky, mattonku, české dětské výživy a tak. Takže až mne někdy zachvátí stesk po domově, tak si tam půjdu něco koupit. 
Stěhování z Londýna sem proběhlo v pohodě, i když jsem na to byla sama. 
Vybalila jsem, udělala jsem tady z toho celkem obyvatelnou místnosti. I když jsem sama stěhovala skřínky, tak jsem myslela, že vypustím duši, ale co už...
Jenže... Nastává to jenže. Pokoj jaksi strašně smrdí. Nejdřív jsem si myslela, že je to tím, že se tu den předtím maloval a čistil koberec. Jenže pokoj pořád smrdí. Už jsme asi i přišli na to, že je to tím, že je tu neskutečně vlhko. I když si beru věci ze skříně, tak jsou navlhlé, prádlo nám schnulo tři dny. Nevím co s tím. 
Zatím máme pořád otevřené okno, protože je krásně, takže to není tak hrozné. Ale jakmile se zavře tak za pár hodin je "vůně" pokoje velmi silná. Asi umřu na otravu vonnými tyčinkami a vonnými svíčkami. 
A druhá věc je pořádek tady v domě. Na první pohled to není znát. Ovšem když jsem šla vařit a brala jsem postupně nádobí, a každý kus byl neskutečně špinavý, celá kuchyň smrděla, odpadky z koše přetékaly na zem, tak jsem si říkala, že něco je špatně. Podotýkám, že v nájmu platíme uklízečku. 
Takže jsem celý minulý týden, každý den, po částech kuchyň uklízeli, aby se tam dalo aspoň trošku normálně žít. Musím nás pochválit, že se nám to vážně povedlo. A do neděle to i vydrželo, ale je tu jedno velké ale. 
Naši spolubydlící. Máme asi nejhorší kombinaci která existuje. Afričan z Ghany, Arab, a polák. 
Afričan (Ben) je celkem v pohodě, a taky jediný, který se s námi doma baví. Arab se tu moc nevyskytuje, takže taky dobré. Ale právě onen polák, který byl celý minulý týden pryč, je to velké mínus. Má víc kosmetiky než já, o hodně hodně víc. Je to gay (což by mi vůbec za normálních okolností nevadilo), je neskutečně hlučný, a dělá neuvěřitelný bordel. Od té doby, co se vrátil je v kuchyni zase nepořádek, neuklizené nádobí, špinavá zem.
Ráno vstává v pět, i když do práce neodchází, mlátí dveřmi, neustále trajdá mezi pokojem a koupelnou a je celý nějaký dost divný. 
Jsme tu druhý týden, uklízečka se neukázala, prý neuklízí moc dobře (čti: neuklízí vůbec). 

Finally, we have internet

Takže konečně máme internet, takže můžu napsat jak na tom jsme, co se všechno dělo a tak vůbec. Rozdělím to do více částí, protože je toho hodně. Přece jen spousta změn. Bude to o bydlení, o hledání práce, o práci, a o tom jak se vlastně máme. Takže toto je takový sneek peak :) A můžete se těšit. 

čtvrtek 22. září 2011

Hi hi hello

Už bydlíme, hledáme práci, navštěvujeme kamarády a hlavně stále nemáme net. Takže příspěvky jsou přednastavené a jen tento se snažím přidat přes Iphone, abych vysvětlila svoji nečinnost. Mám spousty zážitku a všechno napíšu jakmile bude připojení k internetu.Chtěla jsem přidat ještě aspoň jednu fotku od moře, ale nemohu přijít na to jak to udělat.

Autumn

Nemám ráda podzim, tak si ho musím zkrásnit fotkama. 







úterý 20. září 2011

Let me introduce.....

Lak na nehty :) Jaké překvapení. Ale to není ledajaký lak na nehty. Je skvělý. Je to stříbrný lak od W7, který jsem úplně náhodou koupila na trhu ve výprodeji za libru. 
Krásně kryje v jedné vrstvě, úžasně se nanáší, neskutečně rychle zasychá, dlouho vydrží, a špatně se odlakovává. A já ho miluju.




pondělí 19. září 2011

Mini shopping post

Potřebovala jsem si udělat malou radost, abych nebyla ze všeho v takovém stresu. Tak jsem zase, jako vždy, zamířila do H&M. Šla jsem tam pro jednu určitou věc, a to náramek, kterým jsem se inspirovala na blogu u Abbey.
Strašně se mi zalíbil. Mají ho v různých barvách. Napřed jsem chtěla černou se stříbrnými přívěsky, pak hnědou, protože hnědou taky teď hodně nosím, od té doby, co mám vlasy na červeno. Ale zase hnědá by se mi nehodila k černé... Nakonec jsem vybrala krémově bílý se zlatými přívěsky a je úžasný. Hlavně teď, když jsem opálená. Ale asi si ještě půjdu pro ten černý.



No, a když už jsem byla v tom H&M, to bych nebyla já, abych ještě něco neobjevila. Kosmetiku s Hello Kitty. A ještě s melounovou vůní. Takže jsem si koupila tělový sprej a tělový krém. Nevýhoda toho je, že to nevydrží vonět. Jen pár minut a pak není cítit nic. Ale zase, když jedno stálo 1,5 libry....


A poslední věc. Řasenka od Bourjois. Řasenky od Bourjois mám ráda. Už jsem vyzkoušela spoustu značek řasenek, od nejlevnějších jako Essence, přes střední jako Max Factor po dražší jako Yves Saint Laurent nebo Dior. Pro mě je ale Bourjois nejlepší. Za málo peněz hodně muziky. Když vyšla na trh novinka s točícím kartáčkem musela jsem ji mít. A už mám druhou, protože mi neskutečně vyhovuje. Krásně prodlouží řasy, neslepuje, a hlavně stačí jedna vrstva a namalovaná jsem velmi rychle. Takže za mne – jednička s hvězdičkou.

čtvrtek 15. září 2011

Twilight

Mánii Twilight Ságy jsem nepropadla hned ze začátku. Vlastně mne strašně dlouho míjela. Nějak jsem to nevnímala, o filmech ani o knížkách jsem nic nevěděla a nechávala mne to chladnou.
Když jsem loni v červenci chtěla stáhnout jeden film, otevřel se mi odkaz na první díl Twilight. A tak jsem to stáhla. A asi v jedenáct večeř si řekla, že se mrknu na začátek. A viděla jsem to celé, a hned jsem načala i druhý díl. Bylo mi úplně jedno, že musím ráno vstávat, že je pozdě.... A tak jsem se zamilovala. Klasicky do Edwarda, celého příběhu a upírů.
Strašně dlouho jsem odolávala knížkám. Normálně preferuji knížky před filmem, myslím, že knížky jsou ve většině případů lepší. Mám jen jednu vyjímku a tou je Vievegh a jeho knížky. Jeho knížky nemám ráda, podle mne jsou sebestředné, plné planých frází atd. Tam si myslím, že filmy jsou lepší, protože v nich vyhodí tu omáčku a nechají jen hlavní příběh, který je většinou velmi dobrý.
Nechtěla jsme knížky číst, protože jsem měla strach, že mi to zkazí zážitek z filmu. A co jsem věděla jistě, že je nechci číst česky, protože i filmy jsem viděla v angličtině. Nakonec, když jsem v charity shopu našla všechny 4 díly za 5 liber jsem neodolala. A koupila.
Nevím jak to popsat. Ano, knihy mi zodpověděly spousty otázek, které ve filmy nebyly. Je to podrobnější, člověk se víc může ponořit do postav. Ale. Mám jedno ale. Bella je v knížkách podle mě hloupá. Je tam vykreslená jak nějaká hloupá husička, nesamostatná, kterou i lehký větřík složí na zem a na tři týdny ji znehybní a dostane do nemocnice. Vím, že knihy byly první. Ale tady v tom případě daleko více sympatizuji s Bellou filmovou než s Bellou knižní.
Včera jsem dočetla třetí díl. Chystám se na čtvrtý. Nevím co se v něm stane. Moc jsem po tom nepátrala, aspoň v této knížce chci být překvapená. Takže jsem zvědavá a těším se :) A třeba se Bella nakonec vzchopí :)




úterý 13. září 2011

Tattoo and piercing

Miluju tetování a piercing. Být na mě tak jsem jak omalovánka. Od hlavy až k patě. Někteří, by to ale nepřežili, že mami??
První piercing jsem si nechala udělat asi ve dvaceti, takže to nebyl žádný pubertální úlet. Nechala jsem si propíchnout jazyk. A zjistila jsem, že to ani nebolí, ani nic jiného. Naopak, že je to super pocit. A tak jsem se začala nechat propichovat víc :)
Jednoduše, mám/měla jsem 12 piercingů (uši nepočítám :) a 4 tetování. Některé piercingy jsem časem vytáhla a nahradila nějakými jinými. 
Mám ráda trošku originálnější místa. 
Takže i proto jsem se zamilovala do mikrodermálních implantátů. Dají se dát kamkoliv. Takže mám jeden pod klíční kostí, mezi prsy a na dalších místech, která radši nebudu zmiňovat :)
Taky v pupíku mám piercing v dolní části, ne v té horní jak je obvyklé. 
Na tetování jsem čekala dlouho. Dlouho jsem rozmýšlela, co a kam chci. Nechtěla jsem nic ohraného.
Moje první tetování byl nápis pod prsem. 
Pak následovaly hvězdičky na nárt. Ano, hvězdičky na nártu je jediné moje tetování, které jaksi nic nevyjadřuje. Které mám, protože se mi to prostě líbí. 
Dále mám 6 hvězdiček na zespodu na zápěstí. To už pro mne význam má. 
A poslední, největší, je velká žirafa na mých zádech. 
Teď mi jeden kanadský malíř navrhla pokračování mého tetování na zápěstí, takže ho časem nechám rozšířit. Zatím neřeknu, co to bude. Protože je to čistě můj návrh a nechci, aby ho třeba někdo zkopíroval. 

Žirafa na zádech

mé první tetování a piercing břicha

detail

Noha

tetování na zápěstí, které budu rozšiřovat

sobota 10. září 2011

Results

Takže jsem na cestě domů z Bournemouth, sedím ve vlaku a nudím se, tak jsem se rozhodla vás informovat o tom jak dopadla má „mise“ Bournemouth. Úspěšnost bych zhodnotila asi 38 – 62. Takže žádná sláva. Jak už jsem informovala v minulém příspěvku o bydlení, bydlení nic moc. Včera se mi pak tak strašně narychlo – dobře musela jsem někde být za hodinu, i když normálně bych na to potřebovala hodiny tak dvě – domluvit ještě jednu prohlídku. Pokoj podle fotek vypadal pěkně, byl jen 7 minut od pláže, byl levný. Takže i přesto že to normálně nikdy nedělám jsem vyběhla nenamalovaná, snídala jsem v autobuse jeden muffin. Pokoj byl pěkný. Sice malý, ale s krbem, v rodinném domě se psem, se zahradou, v krásném prostředí. Pokoj mi ukazoval syn majitele. Když jsem mu řekla, že se mi pokoj líbí a že teda jo, tak řekl, že on není „in charge“ a že mám  zavolat jeho tátovi. Tak jsem mu volala a on to nebral. Nechala jsem zprávu ve hlasovce, nic, volala jsem znova, nic, nechala jsem textovku, nic. Až dnes ráno se mi mu podařilo dovolat, aby mi řekl, že pokoj už je pronajatý. CO? Nechápu. Byla jsem první, kdo se tam byl podívat, hned jsem řekla, že jo a nic. Nevím, možná mne někdo přeplatil.
A tak už jsem klesala na mysli. Dokonce jsem se i pohádala s Michalem po telefonu. Slzy mi tekly, a už jsem si říkala, že prostě jedeme domů. Že nemáme kde bydlet.
Pak mne ještě napadlo, že zkusím zavolat do bytu, kde jsem byla ve středu, který pronajímá jeden čech, a máme ho:) Sice je asi 40 minut od pláže, pokoj je nic moc, na nic moc místě, ale nemusí se tam podepisovat limitovaný kontrakt, takže jakmile dojedu do Londýna posílám zálohu, holky mi vyzvednou klíče a v sobotu se stěhujeme.
No, a práci zatím nemám. Roznesla jsem spoustu životopisů, tak čekám, že se mi ozvou. A když ne, tak budu hledat jak se přestěhujeme. 
Kus pokoje jak ho měli původní obyvatelé, my ho budeme mít hezčí :)


čtvrtek 8. září 2011

Bournemouth – práce

Dopředu se mi nepodařilo si domluvit žádný pohovor. Nějak jsem v inzerátech nemohla ani nic, co by se mi líbilo najít. Takže budu roznášet životopisy všude, kde to půjde a doufat, že to vyjde.
Měla jsem velké dilema, co si s sebou vzít na oblečení. Tím, že jsem v tuto chvíli ochotna dělat jakoukoliv práci, tak to bylo těžké. Protože jsem myslela na to, co když mne pozvou na pohovor třeba na nějakou tu recepční, tak musím přijít oblečená velmi slušně a reprezentativně. Ale co když to bude nějaká nižší pozice, klidně jako ve Starbucks, nebo klidně jako uklízečka. Na pozici uklízečky by se asi nehodilo přijít jak dámička.
Nakonec jsem to vymyslela něčím mezi. Protože nebylo možné, abych si vzala několik různých druhů oblečení a podle situace se převlíkala. Takže mám klasické úzké černé kalhoty, bílý top s krátkým rukávem a černé lehké, vypasované sáčko. A podle příležitosti jen změním boty a to buď černé baleríny nebo lodičky. Toto mi přišlo jako takový nejlepší kompromis. Tak snad mi to přinese štěstí. Je taky možné, že zatím žádný pohovor nebude a bude až za ten týden, kdy se tam nastěhujeme. To už to pak nebudu muset tak řešit, protože budu mít všechny věci s sebou a budu se moci převlékat dle libosti.

Hledání bydlení Bournemouth

Tak dnes mám za sebou první den hledání v Bournemouth. Měla jsem 
 domluvené prohlídky bytů. Hledáme buď nějaký malinký byteček jen pro nás dva, nějaké studio nebo zase share. Share je levnější, ale zase... nějak už se mi moc nechce bydlet s dalšíma lidma. I když teď v Surbitonu to celkem klape – až na jednoho blázna, kterému trošku přeskakuje. Ale prostě už chceme být sami. Ale musíme být zatím skromní, protože ani jeden z nás nemá zatím práci, tak si nemůžeme vyskakovat. Když tak se zase přestěhujeme. I když jsem říkala, že potom to stěhování už minimálně rok zůstávám na jednom místě, protože už mne to věčné balení vůbec nebaví. Za poslední rok a půl jsem se stěhovala víckrát než za celý život. 
To co jsem viděla zatím byla hrůza. Špinavé, malé, a ještě případně drahé. Teď se snažím najít nějaké další možnosti. Snad to vyjde, nebo se vážně splní můj bezdomovecký sen. 

středa 7. září 2011

Last day :-(

Včera byl můj poslední, úplně poslední den u rodiny. Je to strašně divné. Že někde, kde jsem rok a čtvrt byla doma, už doma nebudu, vlastně nejsem. A ani nic asi nenaznačuje, že jsem tam někdy byla. A proto jsem jim jako goodbye present dala naši jedinou společnou fotku. Mě a celé rodiny. Nechala jsem ji vytisknout, dala do rámečku a když mne vzali na večeři, tak ji hezky dostali :) 
Bude se mi po nich stýskat . Asi nakonec nejvíc po Sabině. Ale po čem se mi rozhodně nebude stýskat je Hasnino neustálé vyžadování jídla a pozornosti, jak kdyby jí byly dva roky. A její nový skvělý zvyk, když chce jíst, lítat dokola a neustále říkat "mňammňam, mňammňam, mňammňam, mňam, mňammňam." Podotýkám, že jí je 11 let (ne 11 měsíců). 
Pozitivní na tom je, že konečně zase budu bydlet s Michalem. Těšíme se na to jak malí. 
Na rozloučenou jsem dostala od rodiny takovou strašně srandovní plyšovou žirafu s obrovskýma očima, značkovou peněženku, kterou asi nebudu používat, protože je růžová a já nesnáším růžovou barvu, a pak mi Hasna upekla strašně dobrý carrotcake s modrou žirafou nahoře.
Takže goodbye family.











úterý 6. září 2011

New au-pair

Tak rodina má novou aupair. Je legrační, nebo jak to říct. Pořád brečí. Jakože vážně pořád. Ve středu brečela asi 6x za den. Už se jí povedlo brečet ve škole, v kuchyni, v parku, v obchodě, v koupelně, u žehlení (pravda u žehlení mám taky občas chuť brečet...). Je jí 27. Je to učitelka tělocviku. je ze Španělska. Osobně si myslím, že ve 27 letech by mohla být schopná přežít sama pár dní. Ale jak Sabina řekla, je to velmi nevyspělá sedmadvacítka. 
Skoro nemluví anglicky. Ani nevěděla, co znamená bus, ticket nebo green,
Mluví zásadně v přítomném čase prostém. Minulý, budoucí nebo průběhový čas jí nic neříká. Otázky už vůbec ne .Takže objevit, CO vlastně říká je chvílemi nadlidský úkol. Hlavně nejhorší je, že nerozumí. Takže jí něco vysvětlit vyžaduje velkou schopnost hereckého umění. Sabina vyniká. Minulý týden byla úžasná v předvádění autobusu a řidiče autobusu :)
Ovšem začínám si myslet, že děti dlouho nepřežijí. Jela jsme s ní v autě. V autě se normálně moc nebojím. Dnes jsem ale seděla se zadkem sevřeným, křečovitě se držíc, srdce až v krku. Na to, že řídí v UK asi 4. den se s tím moc neštve. Jezdí strašně rychle, přednosti jí nic neříkají, přejíždí bez podívání se z pruhu do pruhu, prostě síla. Už i Sabina ji dneska prosila ať jede pomalu, že fakt nechce, aby se něco stalo.
 A navíc pořád na nás mluví španělsky. Nikdo tu španělsky nemluvíme. 

pondělí 5. září 2011

Stress

Jsem ve stresu. Úplně. Během dvou týdnů musím zvládnout tolik věcí, že by i superžena měla problém. A já ani nemám ty super schopnosti. Co už :) 
S Michalem jsem přemýšleli, co dál. On chtěl domů, já ne. On chtěl domů a mě nechat tady, to jsem taky nechtěla. No, a nakonec po naší krátké návštěvě Bournemouth jsem udělali kompromis. Odstěhujeme se z Londýna. 
Do Bournemouth. 
Takže 17.9. se stěhujeme. Věc se má ovšem tak, že zatím nemáme ani bydlení ani práci. A peníze tak na měsíc života tam. A to jen díky tomu, že nám můj taťka velmi výrazně pomohl.
Je to prostě buď a nebo. Nic mezitím. 
Ve středu tam jedu a budu se snažit najít aspoň to bydlení. Musíme mít kam jít. A pak taky práci. Předběžně jsem se dívala na práce recepční a musím zaklepat, že zatím je jich tam celkem dost, tak asi v první řadě zkusím tento typ práce. 
A až tam budu, tak doufám, že narazím narazím někde na ten krásný leták ve výloze: staff wanted !
Takže můj 14 denní plán je naprosto nabytý. Pondělí a úterý ještě v rodině. Od středy do pátku Bournemouth. O víkendu poslední pochůzky v Londýně. Pak v týdnu sbalit a v sobotu stěhování. Všech našich věcí. Nedokážu si to představit. 
Upřímně - děsí mne to. 
Už jsem měla sen, kterak jsme nenašli bydlení a skončili jsme pod mostem :-D
Na druhou stranu pokud se to podaří, tak se mi splní životní sen- bydlet u moře a budu ta nejšťastnější holka na světě i kdybych měla uklízet záchody.







sobota 3. září 2011

Elvis and Anabelle



Jak to že mi tento film tak dlouho unikal?
Jak to že jsem o něm nikdy neslyšela?
Je úžasný.
Rozesmál mě.
Rozplakal mě.
Pobavil mě. 
Naštval mě.
Dojal mě.
Dostal mě. 
Poznám, když mne nějaký film opravdu dostane. Musí se mi o něm zdát. O Elvisi a Anabelle se mi zdálo. Blake Lively mne strašně moc překvapila. Je v tomto filmu prostě skvělá. 
Na ČSFD má vysoké hodnocení. A já se ani nedivím.
Je originální. 
Musím se na něj podívat znova.  



pátek 2. září 2011

Bag - I need your help

Potřebuji novou černou tašku/kabelku. Nemám ráda malé kabelky, mám ráda velké tašky. Jak Míša vždycky říká: "ta tvá skříň na ruce". A nosím ji zásadně na předloktí. Měla jsem úžasnou černou kabelku, ale už je jaksi dost ošoupaná, tak hledám novou. Mám vyhlídnuté tři a nemůžu se rozhodnout. 

H&M 14,99

LYDC London 19.95

Ebay 17.95

Vím, že ta poslední je až podezřele podobná kabelce od Paul´s Boutique, ale vzhledem k tomu, že za tašku nechci dát víc než dvacet liber, protože teď musíme opravdu hodně šetřit, mi to asi zas až tak nevadí. 

Která se líbí vám?

čtvrtek 1. září 2011

Essence 2




Protože jak jsem zjistila těch věcí nebylo úplně pár a nějak už mi v předchozím článku nešly nahrávat fotky, musela jsem to rozdělit na části dvě :)


Krome gelových linek jsem si ještě koupila linky ve fixe. Ty běžně používám, používám je ráda. Přijde mi, že s nimi linku udělám vždy hezkou. Měla jsem vždy od Bourjois, tak jsem se rozhodla, že zkusím tyto, protože se mi líbil jejich hrot. Je zkosený, není do špičky, takže se dá pěkně regulovat tloušťka linky. Ale... Linky mají jedno velké ale a to barvu. Od něčeho, co se jmenuje Carbon Black bych opravdu čekala sytou černou barvu. Linky jsou dost vybledlé, skoro jako vyschlé, takže toto bylo z celého nákupu asi největší zklamání. 
barva linek


Po pár dnech jsem ještě dokoupila dvě další věci. Proto i jiné fotky, protože první várku už jsem měla nafocenou a neměla jsem čas dofotit k tomu zbytek. 
Koupila jsem si pěnový make up. Normálně používám pěnový make up od L´Oréal Matte Morphose, který mám ráda vyhovuje mi. Musím říct, že tento je celkem srovnatelný, co se výdrže týče. Nemá moc výběr odstínů, jen tři. Vybrala jsem odstín 1 matt sand. Rozdíl vidím v tom, že po nanesení make up od Essence není tak přirozený, dělá mi trošku masku, takže si musím dávat hodně pozor na množství a také mi víc vysušuje pleť. Jinak jsem naprosto spokojená. 


Poslední věcí, co jsem koupila byl tento žlutý lak. Sháněla jsem nějaký krémově žlutý. Tento je sice více perleťový, ale vypadá moc pěkně. Dobře se nanáší, v jedné vrstvě už kryje, ale dělá trošku pruhy, ve dvou vrstvách je perfektní.