I´m the winner :)

Jen se chci pochlubit, protože jsem vyhrála giveaway u Lucy z A Cup of Style tričko od The Cultlabel. 

Je to poprvé v životě, co jsem něco vyhrála tak mám děsnou radost :)

Takže za výhru moc děkuji a až mi tričko přijde, tak se v něm určitě vyfotím.

Swanage

Dokud tu byly naše české kamarádky, chtěli jsme využít aspoň nějaký den k výletu. Takže jsme si vybrali blízké Swanage. Swanage je přímořské městečko patřící pod hrabství Dorset. Je opravdu malinké, má asi jen okolo 10 000 obyvatel. Je známé hlavně pro krásný výhled na jurské útesy (Jurassic Coast), které jsou opravdu impozantní. 

Je to od nás asi hodinu autobusem, a tak asi deset minut trajektem přes průliv. 

Městečko je krásné, se spoustou malých kavárniček, čokoládovnou, cukrárnami a nic moc víc tam není. 

My jsme se pěšky vydali po útesech k hradu Durlston, který byl ale bohužel kvůli rekonstrukci zavřený a tak jsme ještě pokračovali v cestě k malému majáku. 

Musím říct, že sedět na útesech, dívat se dolů na krásné kovově modré moře, užívat si sluníčka, klidu. Je tam opravdu nádherně, musím říct, že jsem celou dobu jen byla schopná říkat: "to je krása, to je krása, tady je tak nádherně". Opravdu překrásné.

Těším se až se tam na jaře zase podívám, protože to asi bude ještě větší krása, když bude všechno kvést. 

Jurassic coast

přímo ve Swanage

na útesech

maják

náš kamarád racek

Misfits

O Misfits jsem se zmiňovala již ve svém postu o mé lásce k seriálům. Ale protože přichází nová sezóna a já jsem neskutečně natěšená, tak jsem se rozhodla věnovat tomuto seriálu samostatný článek.

Misfits je seriál z anglické produkce e4.

Je o skupině 5 mladých lidí, kteří jsou odsouzeni k veřejně prospěšným pracím. 

První den prací je obrovská bouřka, která každému z nich dá nějakou nadpřirozenou schopnost. 

Když jsem si přečetla popis seriálu, tak se mi to moc nezdálo a ani mne to nezaujalo. Ale po prvním dílu jsem se do seriálu zamilovala. Má nápad, má vtip, a Simon (herec Iwan Rheon) je v pozdějších dílech tááák sexy :)

V tuto chvíli má seriál dvě série po 6 dílech, plus jeden bonusový. 

30.10. ve 22.00 začíná nový díl, třetí série. Pěkně mě štve, že nemáme televize, takže budu muset čekat až to někdo dá na net. 

Takže tento seriál rozhodně doporučuji alespoň zkusit první díl a uvidíte sami :)

I na csfd  má vysoké hodnocení a tím já se taky hodně řídím. 

Barbecue

Když jsme mela poprvé v práci po asi 12 dnech v kusech volno, tak jsem se rozhodli, že si uděláme na pláži barbecue. Já, Míša a naše dvě české kamarádky. Protože jsme se shodli, že jsme vlastně nikdy nebyli na pravém plážovém barbecue, při západu slunce, s vůní grilovaného masa. Po asi dvou týdnech nádherného počasí, 30 stupňů. sluníčka, a modrého nebe, to byl den, kdy bylo zataženo, foukal strašný vítr, a byla zima. 

Ale my jsme to nevzdali. 

Vzali věci a šli na pláž. Na pláži nikdo, ale opravdu nikdo nebyl. Což po předcházejících dnech, kdy si málem nebylo ani kam sednout, bylo trošku překvapující. 

Pak jsme zjistili, že na pláži se vážně být nedá, že tam tak strašně fouká, že bychom měli písek všude. Tak jsme si zalezli mezi plážové domky, roztáhli ručníky, zabalili se do dek a grilovali. 

A pak jsme šli ještě pokořit místní úžasný dětský park s lanovkou. 

A přestože počasí stál za draka, tak to bylo naprosto úžasné a neskutečně jsme si to užili.

Time, I need time...

Tak a od té doby, co jsem začala pracovat buď pracuju nebo spím, nebo jsme se ještě teď snažili si užít posledních pár krásných dní výletováním. 

Musím říct, že je tu pořád krásně. Až před pár sny se ochladilo, ale stále svítí sluníčko, je modrá obloha, a na sluníčku je krásně teplo. Musím říct, že tento podzim je vážně naprosto úžasný. A jak je tady tak okolo moc krásně, všechno hraje všemi barvami, tak se ještě víc těším na jaro, kdy to tady asi bude tak nádherné, že si to nedokážu představit. 

Maják Swanage

Molo Bournemouth

Plážové domečky Bournemouth

Cosi a moře Swanage

Prostě romantická lavička

True love

Miluju tyto boty. Zamilovala jsem se do nich. Měla jsem v nich strašně bolavou noc na party, kdy mé nožičky bolely, protože nejsem zvyklá chodit na podpatcích. Mají 13cm. Ale stejně je miluju. Udělám z nich asi takzvané barové boty : do baru taxíkem, tam sedět s nožkou přes nožku, a zpět opět taxíkem. Tak se zbavím bolesti. Ale v tuto chvíli jsou moje číslo jedna.
(A na těch fotkách vůbec nevypadají tak krásně jako ve skutečnosti)

I´m fall in love with this shoes. I love them. I had a tough night with them when I was in the club, because my feet were hurting so much, but nevermind. I still love them.

Wwwwworking. Hhhhhotel.

Navazuji na předchozí příspěvek o práci. 

Jak už jsem psala není to rozhodně žádná flákárna. Ale asi je to o zvyku. Nikdy jsem nic takového nedělala, tak se asi nemůžu divit, že jsem strašně unavená. 

Pokusím se popsat můj denní rozvrh.

Ráno většinou musím být v 7.00 v práci (což mi při zvonění budíku 5:55 způsobuje infarktové stavy blížící se k omdlení, smrti, a těžkému KOPRu*)

Nachystají se věci na snídani, mléka, džusy atd. Od 7.30 začínají snídaně. Lidi si sami můžou brát takové věci jako vločky a podobně a u nás si objednávají čaje, kávy, teplá mléka a full english breakfast nebo různé její obměny.

Po snídaní se uklidí ten strašný svinčík, nachystají stoly na večeře. Musím říct, že mi trošku trvalo se naučit poznávat všechny nože, lžičky, vidličky. Je jich víc než jsem si myslela, že jich je. Podle mne navíc víc, než je potřeba. 

Po snídani jsou dvě možnosti - jdu domů. To znamená, že končím zhruba v 10.30 nebo jdu na housekeeping. 

Housekeeping jsem nemusela dělat. Dostala jsem na vybranou jestli chci, nebo ne. Jenže kdybych nechtěla, tak bych měla relativně málo hodin, což si teď nemůžu dovolit, takže ještě 3x týdně uklízím pokoje, což mi dá navíc za týden asi 12 hodin. Pokud mám housekeeping, tak skončím zhruba ve dvě a letím domů si na chvíli odpočinout. (a vyspat se :)

A pak zase zpět do práce. Večer se začíná v 18.30. Kdy se zase nachystají stoly, saláty, dezerty atd. Od sedmi začíná samotná večeře, kde roznášíme všechno jídlo. Takže polívka, předkrm, hlavni jídlo, dezert, zmrzlina, nápoje.
Pak se opět uklidí ten chlívek, nachystají stoly na snídani a pádíme domů. Většinou je okolo půl desáté až jedenácté. Podle toho jak se schází na večeře, jak dlouho vysedávají a podobně.
Začala jsem třetí týden práce a zatím jsem měla jen jediný volný den, takže už jsem poněkud unavená.Takže -
Zbytek zase příště :)

* KOPR - kurevský odpor k práci :)

Work

Tady ten příspěvek vždycky otevřu, napíšu zhruba jedno slovo a dojde mi čas nebo síla. Ano, začala jsem pracovat, a je to strašně náročné. Po roce a půl nic nedělání, najednou takový mazec. 

Nakonec to s hledáním práce bylo jednodušší než jsem čekala, ale bylo to asi tím, že jsem prostě měla jen štěstí. Dva dny jsem aktivně roznášela životopisy a třetí den jsem měla práci. 

Napřed jsem roznášela životopisy po obchodech, kde měli napsané, že někoho berou, a pak v pátek jsem to vzala po ulicích, kde je hotel vedle hotelu, vždycky jsem jen řekla, zda jim tam mohu nechat životopis, že hledám práci a bylo. A v jednom hotelu mi pán na recepci říká, že mám skvělé načasování. Že zrovna chtěl dávat inzerát na net, že někoho potřebuje a že mi zavolá. A řekl, že potřebuje někoho na housekeeping. 

Jen co jsem přišla domů, tak mi zvonil telefon a pán - Richard - mi volal, zda mohu přijít v sobotu ráno na pohovor. 

Myslela jsem si, že půjde opravdu jen o housekeeping, tak jsem se na to ani nějak neoblíkala :)

Udělal se mnou pohovor, žasl nad mojí praxí. A pak mi řekl, že moje angličtina je na housekeeping moc dobrá. 

A tak jsem dostala po prvním pohovoru práci. 

Takže v tuto chvíli dělám servírku, barmanku. Ale - pokud všechno půjde dobře, tak bych měla začít pracovat na recepci. Což by bylo skvělé. 

Pracuji v hotelu Glendevon. 

O náplni práce zase až seberu síly :)