Nehty

Protože jsem říkala, že tady z toho možná jednou udělám i fashion blog, tak toto je první pokus :)
Ne, nebude na tom nic až tak fashion. Jen se chci
podělit o svoji novou závislost a to jsou laky na nehty. Nemám jich až tolik, ale teď jsem si zamilovala pastelové barvy, tak jsem je začala pěkně postupně nakupovat. A moje nejoblíbenější lakování teď je, když mám prsteníček jinou barvou. Přijde mi to takové ozvláštněné, jiné, originální. Michal sice říká, že je to jako kdybych u toho lakování usnula, ale mě to prostě baví. A co vám? Líbí nebo nelíbí?

Laky: H&M Preppy and Collection 2000 Button Moon

Bydlení pokračování

     Tak aby to s tím bydlením nebylo tak jednoduché, tak je to ještě těžší. Včera jsme řešili jak to teda udělat. Napřed jsme prostě chtěli ukončit kontrakt k poslednímu červenci s tím, že bleskovou rychlostí najdeme něco jiného. Jenže výpovědní doba je jeden měsíc. Tak jsme si potom říkali, že to ukončíme ke 14.8. a najdeme něco do té doby a já se nebudu stěhovat od rodiny k Michalovi do Surbitonu, ale už do nového. Toto nám přišlo nejjednodušší, že to nebude tak narychlo, budeme mít více času něco najít. Jenže. Michal má kontrakt na půl roku. A půl roku uplyne až na konci září.
    Mohli bychom samozřejmě kontrakt porušit  a vypovědět smlouvu teď. Jenže - zaplatili jsme depozit ve výši měsíčního nájmu (pěknej balík :) a landlord má podle smlouvy právo, při nedodržení podmínek, nám ten depozit nevrátit. A upřímně- teď si vůbec nemůžeme dovolit o tolik peněz přijít.
    Takže nakonec padlo konečné rozhodnutí - nastěhuji se k Michalovi, ale jen na měsíc, do konce září, tak abychom dodrželi podmínky kontraktu a zároveň ve stejnou dobu ho vypovíme a od října najdeme něco nového, levnějšího. A asi i blíž k centru. Já jsem sice jsem moc spokojená tady v této části Londýna, ale je pravda , že bydlením blíže k centru, výrazně ušetříme na cestovném.
   Hurá, tedy, do hledání nového bydlení. Ne, že by se mi do toho chtělo. Navíc když si představím, že moje tuny věcí budu stěhovat 2x v tak krátké chvíli, tak z toho mám pupínky až na zádech :-D

Surbitonská zahrada

Nic není jednoduché

Ani tady nic nejde tak jak bych chtěla. Náš plán s Michalem byl následující. Najde nějaké bydlení, kde se poté, co s končím u rodiny budu moct k němu nastěhovat. Našli jsme. Share house kousek od Kingstonu, se slovenskými spolubydlícími, s pokojem v podkroví, za dobrou cenu, kde landlord řekl, že není problém, abych se tam nastěhovala. Doslova se vyjádřil: "It´s ok, no problem, Michal pays for double room, so just give me a call". Takže jsem s tím počítala. Že to platí. Byli jsme rádi, že je vyřešeno, že je cena pěkná, dům krásný, spolubydlící fajn... Jenže před 14 dny najednou drahý landlord řekl, že o ničem neví, že jsme o tom NIKDY nemluvili, že pokoj je moc malej pro dva, že dům bude přeplněný atd atd atd. A že by se musel zvýšit nájem a všechno špatně. Napřed obepsal všechny lidi v domě jestli s tím souhlasí (souhlasí), pak měl ještě spousty problémů a pak přišlo to zvýšení nájmu. Zvýšil ho jako prase. Jinak se to ani nedá napsat. Tak, že si to prostě nemůžeme dovolit zaplatit. Takže teď řešíme jak to vyřešíme... Prostě všechno špatně...

Stáje a koně

Hodně lidi se mě ptalo jestli tu jezdím na koni. Nejezdím. Bohužel. Chtěla jsem. Hned na začátku jsem se před paní zmínila, že jsem v ČR jezdila na koních a že mi to tu asi bude chybět. A protože to bylo asi dva týdny po mém příjezdu, ona hned začala hledat jak by mi pomohla a co by pro mě vymyslela. První na co jsme přišly, bylo, že platit si za jízdy nemůžu, protože je to tu opravdu hooodně drahé. Klidně i 50 a více liber za jednu hodinu. Takže obvolala nějaké stáje, že tam můžu pracovat jako dobrovolník a za to jezdit. Tak se mi ozvali ze stájí v Teddingtonu. Paní mě tam vzala autem, abysme všechno domluvily. Mamka mi za neskutečné peníze z ČR poslala mé vybavení na koně. A jednu sobotu jsem v nekřesťanskou šestou hodinu ranní vstávala, abych byla v půl osmé ve stáji. Byl tam jen hlavní stájník. Kluk, kterému bylo dle mého odhadu tak 18. Stáje byly krásné, ale částečně dost vtipné. Tak si představte ulici celou zastavěnou řadovými domy, a v jednom z řadových domů vrata a tam stáj. Měli tam asi 12 poníků a tři koně. Stáje byly krásné, udržované, čisté. Ale koně se chystali normálně na ulici, na chodníku, neměli tam žádný výběh... No, ale.... Poněvadž jsem v tu dobu, tady v UK byla asi tři týdny, a byla jsem zvyklá mluvit jen s mojí rodinou, tak jsem měla ještě problém s porozuměním. Takže jsem hned všem řekla, ať na mne, prosím, mluví pomalu, že zatím občas něco nerozumím. Nepomohlo to. Mluvili na mě asi takto: dshhlg, horsekhsshsdkhdsjh,fasihausjh shsdh sta, ok? Případně na mě posunkovali jako na debila. Makala jsem tam od rána, kydala hnůj, čistila koně, sedlala koně. Pak přišli od desíti lidi na projížďky. Upřímně, já bych ji takové služby omlátila o hlavu. Továrna na peníze. Člověk přišel k nachystanému koni, po schůdkách si na něj nastoupil, někdo (např. já) koně chytil za ohlávku, postavil se s ním do řady za dalšího koně a šlo se na "projížďku" do parku. Projížďka spočívala v tom, že koně stále někdo vedl, koně stále šli v řadě za sebou. V daný okamžik jsme se s koněm asi na dvacet metrů rozběhli, aby měl jezdec zážitek z "klusu" a jelo se zpět. Takovýchto vycházek jsem za ten den absolvovala asi 6. Mezitím zase čištění koňů, přesedlávání a pod. V šest mi bylo řečeno, že sorry, že už na moje ježdění není čas a že příště. Příští týden probíhal naprosto identicky, beze změny, se mnou jako novodobou otrokářkou u koní, s lidma ke mě se chovajícíma jako kdybych byla totální idiot, že občas nerozumím a večer opět nebyl čas na ježdění. Asi ani nemusím psát, že už jsem tam nikdy nešla. Nemusím se někde sedřít....

Květen

 Měla jsem krásný květen. Bez dětí :) Bez rodiny :) S mojí vlastní rodinou :). Rodina Anglická 10.5. odletěla do USA na návštěvu, a tak já jsem odletěla domů. Bylo krásně, sluníčko, teplo. Moc jsem si to užila. Byla jsem doma 11 dní, takže jsem toho tentokrát stihla víc než minule, nejoblíbenější kamarády viděla víc než jednou. S Veruškou jsme si užily noční plavání v setmělém bazénu, s Maruškou a Martinkou jsem byla v zoo, s Terezkou a Sisou se strašně moc nasmála, s bratříčkem si užila pekelnou jízdu na skútru a na bobové dráze, kde jsme přibrali i mamku a vůbec to bylo moc fajn.

A potom po mé návštěvě doma se mnou na první "pomaruškovou" dovolenou jela Martinka s Tomášem prozkoumávat Londýn. Takže jsem navštívila další zajímavé věci, o kterých napíšu příště.

Každopádně, nevím proč, ale tentokrát se mi z domu odjíždělo strašně těžce. Nějak mi to nešlo a teď se mi hodně stýská. Asi i víc než když jsem sem jela před rokem sama. Možná na mne nějak padlo to roční odloučení a to, že nevím, kdy se zase dostanu domů. A tak je mi těžce u srdce teď.

Shame on me...

                        Ano, ano, ano. Stydím se. Nic nepíšu, ale když já nemám čas. Začíná jaro a dneska to vypadá skoro jako léto a přece nebudu něco psát, když můžu dělat spousty jiných zajímavých věcí. Třeba být s dětma, HAHAHA. Já ani nevím, co psát. Ono se toho děje pořád tolik.
                         Asi to nejdůležitější pro mě - Míša má dobrou práci, s dobrým člověkem, čechem, dělá dřevěné podlahy, baví ho to. Minulou sobotu se přestěhoval od bráchy do share housu. Je to kousek ode mě (jupí). Je to velký rodinný barák, se zahradou, pěkný, má moc hezký podkrovní pokoj, který je dostatečně velký na to, abych se tam v červenci nastěhovala taky. Nevím jak spolubydlící, ti se zatím jen navzájem všichni pomluvili... Tak uvidíme.
                        A to už asi přecházím k další věci. V červenci, první týden, končím u rodiny. A bude mě čekat zkouška ohněm, a to najít si tu nějakou normální práci. Rodina mi sice nabídla, že pro ně můžu pracovat dál, žít jinde a sem docházet a dělat live out aupair, ale já už jaksi nechci. Dětí mám na dlouhou dobu dost (zvlášť tady těch:-)
                      S dětmi se toho moc nezměnilo. Teda až na menší převrat. Malej začal být celkem snesitelný, ale malá je nesnesitelná. A to totálně. Její závislost na jídle je čím dál větší, tudíž je čím dál tlustší, čím dál otravnější s neustálým mluvením jen a jen o jídle. Navíc je začíná být trošku pubertální, takže protivná. Občas mám chuť ji prostě vzít a poslat ji....do pokoje. Ona je ale opravdu posedlá. Chtěla si kreslit - kreslila čokoládu, chtěla se dívat na televizi- koukala na pořad o vaření, ráno její první slova jsou, co může mít na snídani, když přijeli z Francie a ptala jsem se jak se měla, tak jediné o čem mi vykládala bylo jaký tam měli jídlo. Osobně si myslím, že by už měla jít k nějakému terapeutovi, protože to vážně není normální. A to mě s ní čekají intenzivní tři týdny doma. Děti totiž mají takové "krátké" velikonoční prázdniny. Začaly jim 30.3. a do školy jdou 28.4. Tento týden sice mají nějaké kroužky přes den, ale od příštího týdne malá nemá nic, takže se mnou bude celý dny doma. Poněvadž není schopna se zabavit sama, ale když něco vymyslím, tak to dělat nechce, nebo ji to baví tak 1 minutu, tak se pravděpodobně zblázním.
                 Školu jsem skončila na konci března, dělala jsem FCE. Chtěla jsem od května dělat business english, jenže tu jaksi vůbec neotevřou, takže se asi budu flákat. Ono to flákání je dost ovlivněno i penězi, protože musím šetřit. Takže když nebudu chodit do školy, tak aspoň neutratím.
                 S Míšou tak postupně objevuje Londýn. Tak nějak pokusem. Chodíme na dlouhé, delší a nejdelší procházky všude možně, a je to fajn. Vždycky objevíme něco hezkému, i něco škaredého :-D
                 Negativní věc je ta, že mi odjela moje jediná, úžasná, česká kamarádka. :-( Mám tu sice spousty jiných, z celého světa, ale mít nějakou spřízněnou duši bylo tááák fajn.

                 Ale ukončím to pozitivně. Svítí nádherně sluníčko, je 25 stupňů, všechno kvete, zelená se, zahradník zahradničí, ptáčci zpívají, a je tu krásně. Ať mi nikdo neříká, že v Anglii není krásně. JE!

Rychlík....

Tak jo, jsem nezodpovědná, na blog vůbec nic nepíšu, ale když já nemám čas. Teda já nevím jestli mám nebo nemám čas, tady všechno strašně rychle letí, ani nevím jak.

Jsem tu už šest měsíců.

Mám za sebou jeden kurz ve škole, chodím na další, děti mne začaly milovat, hlavně Sami, dokonce mi dal pusu, objal mne, řekl, že až odejdu tak se mu po mě bude stýskat, rozhodla jsem se se zatím nevracet domů, chci tu zůstat, musím si najít práci od července, už mám jednu nabídku, mám ráda svoji anglickou rodinu, byla jsem na Vánoce doma v Brně, stýská se mi, domů jsem jela autem, moje rodina, přítel a přátelé mně asi taky milují, za měsíc zase letím domů, bylo tady plno sněhu, miluji svoji neteř nejvíc na světě, mám ofinu, jsem už měsíc nemocná, nebaví mně škola, mám ráda svoje anglické kamarády, ale chybí mi ti čeští,  až se odstěhuju od rodiny, chci si pořídit pejska, za toho půl roku, co tu jsem jsem tu měla plno návštěv a čekají mne další, dneska bylo 15 stupňů, jsou tu velké slevy, ale já nemůžu nakupovat, protože šetřím, byla jsem u anglického doktora, a nejdůležitějsí věc? MÍŠA ODJEL DO LONDÝNA SE MNOU, takže jsem strašně šťastná.

Takže jsem zhrnula všechny novinky a příště se snad rozepíšu víc.