Hledání bydlení Bournemouth

Tak dnes mám za sebou první den hledání v Bournemouth. Měla jsem 

 domluvené prohlídky bytů. Hledáme buď nějaký malinký byteček jen pro nás dva, nějaké studio nebo zase share. Share je levnější, ale zase... nějak už se mi moc nechce bydlet s dalšíma lidma. I když teď v Surbitonu to celkem klape – až na jednoho blázna, kterému trošku přeskakuje. Ale prostě už chceme být sami. Ale musíme být zatím skromní, protože ani jeden z nás nemá zatím práci, tak si nemůžeme vyskakovat. Když tak se zase přestěhujeme. I když jsem říkala, že potom to stěhování už minimálně rok zůstávám na jednom místě, protože už mne to věčné balení vůbec nebaví. Za poslední rok a půl jsem se stěhovala víckrát než za celý život. 

To co jsem viděla zatím byla hrůza. Špinavé, malé, a ještě případně drahé. Teď se snažím najít nějaké další možnosti. Snad to vyjde, nebo se vážně splní můj bezdomovecký sen. 

Last day :-(

Včera byl můj poslední, úplně poslední den u rodiny. Je to strašně divné. Že někde, kde jsem rok a čtvrt byla doma, už doma nebudu, vlastně nejsem. A ani nic asi nenaznačuje, že jsem tam někdy byla. A proto jsem jim jako goodbye present dala naši jedinou společnou fotku. Mě a celé rodiny. Nechala jsem ji vytisknout, dala do rámečku a když mne vzali na večeři, tak ji hezky dostali :) 

Bude se mi po nich stýskat . Asi nakonec nejvíc po Sabině. Ale po čem se mi rozhodně nebude stýskat je Hasnino neustálé vyžadování jídla a pozornosti, jak kdyby jí byly dva roky. A její nový skvělý zvyk, když chce jíst, lítat dokola a neustále říkat "mňammňam, mňammňam, mňammňam, mňam, mňammňam." Podotýkám, že jí je 11 let (ne 11 měsíců). 

Pozitivní na tom je, že konečně zase budu bydlet s Michalem. Těšíme se na to jak malí. 

Na rozloučenou jsem dostala od rodiny takovou strašně srandovní plyšovou žirafu s obrovskýma očima, značkovou peněženku, kterou asi nebudu používat, protože je růžová a já nesnáším růžovou barvu, a pak mi Hasna upekla strašně dobrý carrotcake s modrou žirafou nahoře.

Takže goodbye family.

New au-pair

Tak rodina má novou aupair. Je legrační, nebo jak to říct. Pořád brečí. Jakože vážně pořád. Ve středu brečela asi 6x za den. Už se jí povedlo brečet ve škole, v kuchyni, v parku, v obchodě, v koupelně, u žehlení (pravda u žehlení mám taky občas chuť brečet...). Je jí 27. Je to učitelka tělocviku. je ze Španělska. Osobně si myslím, že ve 27 letech by mohla být schopná přežít sama pár dní. Ale jak Sabina řekla, je to velmi nevyspělá sedmadvacítka. 

Skoro nemluví anglicky. Ani nevěděla, co znamená bus, ticket nebo green,

Mluví zásadně v přítomném čase prostém. Minulý, budoucí nebo průběhový čas jí nic neříká. Otázky už vůbec ne .Takže objevit, CO vlastně říká je chvílemi nadlidský úkol. Hlavně nejhorší je, že nerozumí. Takže jí něco vysvětlit vyžaduje velkou schopnost hereckého umění. Sabina vyniká. Minulý týden byla úžasná v předvádění autobusu a řidiče autobusu :)
Ovšem začínám si myslet, že děti dlouho nepřežijí. Jela jsme s ní v autě. V autě se normálně moc nebojím. Dnes jsem ale seděla se zadkem sevřeným, křečovitě se držíc, srdce až v krku. Na to, že řídí v UK asi 4. den se s tím moc neštve. Jezdí strašně rychle, přednosti jí nic neříkají, přejíždí bez podívání se z pruhu do pruhu, prostě síla. Už i Sabina ji dneska prosila ať jede pomalu, že fakt nechce, aby se něco stalo.
 A navíc pořád na nás mluví španělsky. Nikdo tu španělsky nemluvíme. 

Stress

Jsem ve stresu. Úplně. Během dvou týdnů musím zvládnout tolik věcí, že by i superžena měla problém. A já ani nemám ty super schopnosti. Co už :) 

S Michalem jsem přemýšleli, co dál. On chtěl domů, já ne. On chtěl domů a mě nechat tady, to jsem taky nechtěla. No, a nakonec po naší krátké návštěvě Bournemouth jsem udělali kompromis. Odstěhujeme se z Londýna. 

Do Bournemouth. 

Takže 17.9. se stěhujeme. Věc se má ovšem tak, že zatím nemáme ani bydlení ani práci. A peníze tak na měsíc života tam. A to jen díky tomu, že nám můj taťka velmi výrazně pomohl.

Je to prostě buď a nebo. Nic mezitím. 

Ve středu tam jedu a budu se snažit najít aspoň to bydlení. Musíme mít kam jít. A pak taky práci. Předběžně jsem se dívala na práce recepční a musím zaklepat, že zatím je jich tam celkem dost, tak asi v první řadě zkusím tento typ práce. 

A až tam budu, tak doufám, že narazím narazím někde na ten krásný leták ve výloze: staff wanted !

Takže můj 14 denní plán je naprosto nabytý. Pondělí a úterý ještě v rodině. Od středy do pátku Bournemouth. O víkendu poslední pochůzky v Londýně. Pak v týdnu sbalit a v sobotu stěhování. Všech našich věcí. Nedokážu si to představit. 

Upřímně - děsí mne to. 

Už jsem měla sen, kterak jsme nenašli bydlení a skončili jsme pod mostem :-D
Na druhou stranu pokud se to podaří, tak se mi splní životní sen- bydlet u moře a budu ta nejšťastnější holka na světě i kdybych měla uklízet záchody.

Elvis and Anabelle

Jak to že mi tento film tak dlouho unikal?

Jak to že jsem o něm nikdy neslyšela?

Je úžasný.

Rozesmál mě.

Rozplakal mě.

Pobavil mě. 

Naštval mě.

Dojal mě.

Dostal mě. 

Poznám, když mne nějaký film opravdu dostane. Musí se mi o něm zdát. O Elvisi a Anabelle se mi zdálo. Blake Lively mne strašně moc překvapila. Je v tomto filmu prostě skvělá. 

Na ČSFD má vysoké hodnocení. A já se ani nedivím.

Je originální. 

Musím se na něj podívat znova.  

Bag - I need your help

Potřebuji novou černou tašku/kabelku. Nemám ráda malé kabelky, mám ráda velké tašky. Jak Míša vždycky říká: "ta tvá skříň na ruce". A nosím ji zásadně na předloktí. Měla jsem úžasnou černou kabelku, ale už je jaksi dost ošoupaná, tak hledám novou. Mám vyhlídnuté tři a nemůžu se rozhodnout. 

H&M 14,99

LYDC London 19.95

Ebay 17.95

Vím, že ta poslední je až podezřele podobná kabelce od Paul´s Boutique, ale vzhledem k tomu, že za tašku nechci dát víc než dvacet liber, protože teď musíme opravdu hodně šetřit, mi to asi zas až tak nevadí. 

Která se líbí vám?

Essence 2

Protože jak jsem zjistila těch věcí nebylo úplně pár a nějak už mi v předchozím článku nešly nahrávat fotky, musela jsem to rozdělit na části dvě :)

Krome gelových linek jsem si ještě koupila linky ve fixe. Ty běžně používám, používám je ráda. Přijde mi, že s nimi linku udělám vždy hezkou. Měla jsem vždy od Bourjois, tak jsem se rozhodla, že zkusím tyto, protože se mi líbil jejich hrot. Je zkosený, není do špičky, takže se dá pěkně regulovat tloušťka linky. Ale... Linky mají jedno velké ale a to barvu. Od něčeho, co se jmenuje Carbon Black bych opravdu čekala sytou černou barvu. Linky jsou dost vybledlé, skoro jako vyschlé, takže toto bylo z celého nákupu asi největší zklamání. 

barva linek

Po pár dnech jsem ještě dokoupila dvě další věci. Proto i jiné fotky, protože první várku už jsem měla nafocenou a neměla jsem čas dofotit k tomu zbytek. 

Koupila jsem si pěnový make up. Normálně používám pěnový make up od L´Oréal Matte Morphose, který mám ráda vyhovuje mi. Musím říct, že tento je celkem srovnatelný, co se výdrže týče. Nemá moc výběr odstínů, jen tři. Vybrala jsem odstín 1 matt sand. Rozdíl vidím v tom, že po nanesení make up od Essence není tak přirozený, dělá mi trošku masku, takže si musím dávat hodně pozor na množství a také mi víc vysušuje pleť. Jinak jsem naprosto spokojená. 

Poslední věcí, co jsem koupila byl tento žlutý lak. Sháněla jsem nějaký krémově žlutý. Tento je sice více perleťový, ale vypadá moc pěkně. Dobře se nanáší, v jedné vrstvě už kryje, ale dělá trošku pruhy, ve dvou vrstvách je perfektní.