pátek 30. září 2011

Goodbye family, forever.

Nakonec se mi ještě dostalo jednoho rozloučení od rodiny, které ale nebylo vůbec milé. A nečekala bych to od nich. Ani nějak nevím jestli mne to víc zklamalo, nebo naštvalo, nebo mrzelo. 
Nezaplatili mi. 
Za poslední měsíc a půl jsem od nich jaksi nedostala peníze. 
Posílali mi peníze vždy na účet, k 10. dni v měsíci. 
Tak jsem v září čekala na peníze za srpen. A nic nepřicházelo. A stále nic. Tak jsem psala paní, jestli peníze odešly, že mi na účet nedorazily. Myslela jsem si, že si neuvědomili, že peníze odchází až 10. a jak jsem devátého u nich skončila, tak příkaz k úhradě prostě zrušili. Paní mi sice obratem odepsala, ale jaksi ne to, co jsem čekala. Napsala mi, že peníze určitě na účtě mám, že odešly 10.8. Takže v srpnu. Jenže to byla výplata za červenec. Tak jsem jí napsala, že fajn, že peníze za červenec mám, ale že nemám peníze za srpen. Ještě jsem jí k tomu jednou napsala, že peníze mi přichází zpětně, za odpracovaný měsíc, tudíž v záři mi měla dojít srpnová výplata. A jak to dopadlo? Paní mi jaksi už vůbec neodepsala. A o pár dní později ani na telefon nereagovala. A to už vůbec nezmiňuji těch 14 dní v září, kdy jsem tam strávila s "Plačkou". Ale to bych možná ty peníze oželela.
Kdybych třeba věděla, že si to nemůžou dovolit, že jsou v nějaké finanční tísni a podobně, a omluvili by se, že to třeba dopošlou,  nebo že mi to nedají vůbec, tak bych se s tím asi taky smířila. Ale když vím, že plačce platí školu (mě nikdy nedali ani libru navíc), že paní chodí domů několikrát týdně s taškama plnýma nákupů, že minimálně jednou měsíčně přijde s kabelkou v minimálně hodnotě 500 liber, tak pak to vážně naštve. 
Takže jsem se rozhodla, že to byla poslední kapka a už o mě neuslyší a doufám, že jim "Plačka" rozbije auto. 



úterý 27. září 2011

Living

O bydlení, hledání bydlení a jiných těžkostech jsem se tu už několikrát zmiňovala. Ale ona je to taková never ending story. 
Nebydlíme přímo v Bournemouth, bydlíme v Poole, což prý spadá pod B´mouth, ale je to taková oddělená část. No, co jsem pochopila, tak asi bydlíme na jedné z nejchudších ulic. Ale třeba v porovnání s Londýnem, kde jsou chudinské čtvrti opravdu hrůza, to tady tak nevypadá a je tu celkem pěkně a čisto. Ale chudo tu asi bude, protože tu zkrachoval i 99p shop :). Je tu plno polských obchodů, a dokonce jsme našli "Thai shop", kde prodávají věci jako lázeňské oplatky, tatranky, mattonku, české dětské výživy a tak. Takže až mne někdy zachvátí stesk po domově, tak si tam půjdu něco koupit. 
Stěhování z Londýna sem proběhlo v pohodě, i když jsem na to byla sama. 
Vybalila jsem, udělala jsem tady z toho celkem obyvatelnou místnosti. I když jsem sama stěhovala skřínky, tak jsem myslela, že vypustím duši, ale co už...
Jenže... Nastává to jenže. Pokoj jaksi strašně smrdí. Nejdřív jsem si myslela, že je to tím, že se tu den předtím maloval a čistil koberec. Jenže pokoj pořád smrdí. Už jsme asi i přišli na to, že je to tím, že je tu neskutečně vlhko. I když si beru věci ze skříně, tak jsou navlhlé, prádlo nám schnulo tři dny. Nevím co s tím. 
Zatím máme pořád otevřené okno, protože je krásně, takže to není tak hrozné. Ale jakmile se zavře tak za pár hodin je "vůně" pokoje velmi silná. Asi umřu na otravu vonnými tyčinkami a vonnými svíčkami. 
A druhá věc je pořádek tady v domě. Na první pohled to není znát. Ovšem když jsem šla vařit a brala jsem postupně nádobí, a každý kus byl neskutečně špinavý, celá kuchyň smrděla, odpadky z koše přetékaly na zem, tak jsem si říkala, že něco je špatně. Podotýkám, že v nájmu platíme uklízečku. 
Takže jsem celý minulý týden, každý den, po částech kuchyň uklízeli, aby se tam dalo aspoň trošku normálně žít. Musím nás pochválit, že se nám to vážně povedlo. A do neděle to i vydrželo, ale je tu jedno velké ale. 
Naši spolubydlící. Máme asi nejhorší kombinaci která existuje. Afričan z Ghany, Arab, a polák. 
Afričan (Ben) je celkem v pohodě, a taky jediný, který se s námi doma baví. Arab se tu moc nevyskytuje, takže taky dobré. Ale právě onen polák, který byl celý minulý týden pryč, je to velké mínus. Má víc kosmetiky než já, o hodně hodně víc. Je to gay (což by mi vůbec za normálních okolností nevadilo), je neskutečně hlučný, a dělá neuvěřitelný bordel. Od té doby, co se vrátil je v kuchyni zase nepořádek, neuklizené nádobí, špinavá zem.
Ráno vstává v pět, i když do práce neodchází, mlátí dveřmi, neustále trajdá mezi pokojem a koupelnou a je celý nějaký dost divný. 
Jsme tu druhý týden, uklízečka se neukázala, prý neuklízí moc dobře (čti: neuklízí vůbec). 

Finally, we have internet

Takže konečně máme internet, takže můžu napsat jak na tom jsme, co se všechno dělo a tak vůbec. Rozdělím to do více částí, protože je toho hodně. Přece jen spousta změn. Bude to o bydlení, o hledání práce, o práci, a o tom jak se vlastně máme. Takže toto je takový sneek peak :) A můžete se těšit. 

čtvrtek 22. září 2011

Hi hi hello

Už bydlíme, hledáme práci, navštěvujeme kamarády a hlavně stále nemáme net. Takže příspěvky jsou přednastavené a jen tento se snažím přidat přes Iphone, abych vysvětlila svoji nečinnost. Mám spousty zážitku a všechno napíšu jakmile bude připojení k internetu.Chtěla jsem přidat ještě aspoň jednu fotku od moře, ale nemohu přijít na to jak to udělat.

Autumn

Nemám ráda podzim, tak si ho musím zkrásnit fotkama. 







úterý 20. září 2011

Let me introduce.....

Lak na nehty :) Jaké překvapení. Ale to není ledajaký lak na nehty. Je skvělý. Je to stříbrný lak od W7, který jsem úplně náhodou koupila na trhu ve výprodeji za libru. 
Krásně kryje v jedné vrstvě, úžasně se nanáší, neskutečně rychle zasychá, dlouho vydrží, a špatně se odlakovává. A já ho miluju.




pondělí 19. září 2011

Mini shopping post

Potřebovala jsem si udělat malou radost, abych nebyla ze všeho v takovém stresu. Tak jsem zase, jako vždy, zamířila do H&M. Šla jsem tam pro jednu určitou věc, a to náramek, kterým jsem se inspirovala na blogu u Abbey.
Strašně se mi zalíbil. Mají ho v různých barvách. Napřed jsem chtěla černou se stříbrnými přívěsky, pak hnědou, protože hnědou taky teď hodně nosím, od té doby, co mám vlasy na červeno. Ale zase hnědá by se mi nehodila k černé... Nakonec jsem vybrala krémově bílý se zlatými přívěsky a je úžasný. Hlavně teď, když jsem opálená. Ale asi si ještě půjdu pro ten černý.



No, a když už jsem byla v tom H&M, to bych nebyla já, abych ještě něco neobjevila. Kosmetiku s Hello Kitty. A ještě s melounovou vůní. Takže jsem si koupila tělový sprej a tělový krém. Nevýhoda toho je, že to nevydrží vonět. Jen pár minut a pak není cítit nic. Ale zase, když jedno stálo 1,5 libry....


A poslední věc. Řasenka od Bourjois. Řasenky od Bourjois mám ráda. Už jsem vyzkoušela spoustu značek řasenek, od nejlevnějších jako Essence, přes střední jako Max Factor po dražší jako Yves Saint Laurent nebo Dior. Pro mě je ale Bourjois nejlepší. Za málo peněz hodně muziky. Když vyšla na trh novinka s točícím kartáčkem musela jsem ji mít. A už mám druhou, protože mi neskutečně vyhovuje. Krásně prodlouží řasy, neslepuje, a hlavně stačí jedna vrstva a namalovaná jsem velmi rychle. Takže za mne – jednička s hvězdičkou.