Výlety část druhá

Thorpe Park:

Zkusit Thorpe Park a zemřít. Asi nemám slov. Je to úžasné. Chci tam znova. Thorpe Park je velký zábavní park na okraji Londýna. Je tam spousta horských drah, houpaček, kolotočů, pokud se to tak dá nazvat, a dalších atrakcí. Ale nic není pro děti. Všechno je obrovské, rychlé, děsivé a velké. Je tam atrakce s největším zrychlením za vteřinu, potom s nějvětším počtem otoček a podobně. Byla jsem tam s bráchou a jeho přítelkyní. Všem se nám to strašně moc líbilo. Má to ale jedno mínus. Jsou tam obrovské fronty. Na jednu atrakci jsme třeba čekali hodinu a třičtvrtě. Určitě se vyplatí si připlatit za takzvaný „fast track“, což je něco jako rychlá vstupenka, kdy se pak nemusí čekat ve frontě, ale jde se rovnou. Je tam i hororové bludiště ve stylu filmu SAW. Ano, skoro celou cestu jsem šla se zavřenýma očima jak moc jsem se bála. Jsou tam živí herci a je to vážně děsivé. Všude je spousta stánků s jídlem, střelnice, suvenýry a podobně. Kdo má rád adrenalin, rozhodně doporučuji. První horskou dráhu jsem teda projela se zavřenýma očima, řevem a děsem. Měla jsem takovej strach, že jsem se nedonutila ty oči otevřít za celou jízdu, ale pak už jsme si nějak „zvykla“ a zbytek jsem si neskutečně užívala.  

London Bridge Experience:

London Experience je velice zajímavá věc. Je to atrakce, která má dvě části. První je přímo London Bridge Experience, což je procházka historií mostu. Je to provázeno živými herci, všehno se hýbe, dělá zvuky, návštěvníci jsou zapojováni do „akce“. Sem tam se člověk lekne, občas je tam nějaká mrtvolka, mrtvý prasátko, a podobně. Strašně se mi líbilo, že v každá místnost byla na něco zaměřená, podle toho vypadala a podle toho taky voněla či smrděla. Zajímalo by mne, upřímně, jak se ty pachy dělají. V řeznictví to vonělo uzeným, ve stájích koňma...

Druhá část jsou London Tombs. Katakomby byly vyhlášeny jako nejděsivější britská atrakce, což tomu upřímně odpovídá. Začalo to tak, že nám přečetli upozornění, kdo všechno by tam neměl nebo nemůže (těhotné, lidi se slabým srdcem, nervy, nemocní, klaustrofobici apod.)V tu chvíli už jsem začala přemýšlet jestli tam vůbec chci. Pak jsme si stoupli za sebe, chytli se za ramena a šlo se na věc. Nevím jak se to stalo, ale původně na Experience nás bylo asi dvanáct a najednou jsem tam byla já, Michal a nějaký malý klučina. Tak Michal šel do „vláčku“ jako první. Upřímně, ani nevím co všechno tam bylo, ale bála jsem se úplně neskutečně. Zombie, pavouci, mrtvoly, občas tam visela ze stropu nějaká hlava, krev tam kapala. Ale to jsem nevěděla, co nás čeká na konci. Pán, celej krvavej, škaredej, od krve, kterej nás honil s motorovou pilou, řvala jsem, utíkala jsem, a bylo mi úplně jedno, že mi klučik visí za krkem. Pak jsem byla ráda, že jsme venku a znova ani náhodou. Vtipné bylo, když tak v půlce, když to bylo trošku klidnější jsem se toho kluka zeptala, zda je v pohodě. Vyvalil na mě oči a jen hlesl: „Nooooooooooooooooo“

Science museum:

Tam jsme šli úplně náhodou s Michalem, protože pršelo. Nevěděli jsme, co bysme a tak jsem si vzpomněla, že do Science muzea je vstup zadarmo, tak jsem se tam vydali. Čekala jsem, že to bude jako u nás, že když je něco zadarmo, tak je to nic moc, ale je to vážně perfektní. Mají to rozdělené na několik částí. V přízemí jsou věci jako auta, lokomotivy, různé stroje, závodnička, a věci, který nevím co jsou. Pak je tam část vesmír. A tu jsme si užili ze všeho nejvíc. Kromě toho, že je tam spousta zajímavostí, tak jsou tam 3D a 4D kina a simulátory. Napřed jsme chtěli jít na 3D kino na let do vesmíru, ale pak jsme objevili simulátor letu stíhačkou. Za tyto atrakce navíc se platilo, takže jsme zaplatili 10 liber, vystáli frontu a šli na to. Zavřeli nás do takové neprůhledné kopule. Kde jsme se připoutali, dostali jsme instrukce a zvolili si zda si let chceme ovládat sami, nebo chceme automat. Michal samozřejmě rozhodl, že sami. Měli jsme tam obrazovku jako v letadle, kde jsme viděli kam letíme a letěli jsme. Šlo se točit o 360 stupňů na jakoukoliv stranu a ještě dokola. Takže dvojitý točitý pohyb, třeba hlavou dolů. Napřed tak první dvě minuty se mi to strašně líbilo. Poprvé, když jsme se jakoby řitili k zemi a bylo to vidět jsem se fakt bála, že se roztřískáme. Po druhé či třetí minutě už se mi to tak nelíbilo. Bylo to poprvé v mém životě, kdy se mi začalo na něčem dělat špatně. Byla jsem ráda, když jsme po pěti minutách vylezli ven a rozcházela jsem to ještě dlouho, ale stojí to za to. Je to opravdu zajímavý zážitek.

Další patra jsou věnovány historii letectví, jsou tam lodě, lékařství...

Musím říct, že jsem z toho byla opravdu nadšená a strávili jsme tam několik hodin.