Shame on me...

                        Ano, ano, ano. Stydím se. Nic nepíšu, ale když já nemám čas. Začíná jaro a dneska to vypadá skoro jako léto a přece nebudu něco psát, když můžu dělat spousty jiných zajímavých věcí. Třeba být s dětma, HAHAHA. Já ani nevím, co psát. Ono se toho děje pořád tolik.
                         Asi to nejdůležitější pro mě - Míša má dobrou práci, s dobrým člověkem, čechem, dělá dřevěné podlahy, baví ho to. Minulou sobotu se přestěhoval od bráchy do share housu. Je to kousek ode mě (jupí). Je to velký rodinný barák, se zahradou, pěkný, má moc hezký podkrovní pokoj, který je dostatečně velký na to, abych se tam v červenci nastěhovala taky. Nevím jak spolubydlící, ti se zatím jen navzájem všichni pomluvili... Tak uvidíme.
                        A to už asi přecházím k další věci. V červenci, první týden, končím u rodiny. A bude mě čekat zkouška ohněm, a to najít si tu nějakou normální práci. Rodina mi sice nabídla, že pro ně můžu pracovat dál, žít jinde a sem docházet a dělat live out aupair, ale já už jaksi nechci. Dětí mám na dlouhou dobu dost (zvlášť tady těch:-)
                      S dětmi se toho moc nezměnilo. Teda až na menší převrat. Malej začal být celkem snesitelný, ale malá je nesnesitelná. A to totálně. Její závislost na jídle je čím dál větší, tudíž je čím dál tlustší, čím dál otravnější s neustálým mluvením jen a jen o jídle. Navíc je začíná být trošku pubertální, takže protivná. Občas mám chuť ji prostě vzít a poslat ji....do pokoje. Ona je ale opravdu posedlá. Chtěla si kreslit - kreslila čokoládu, chtěla se dívat na televizi- koukala na pořad o vaření, ráno její první slova jsou, co může mít na snídani, když přijeli z Francie a ptala jsem se jak se měla, tak jediné o čem mi vykládala bylo jaký tam měli jídlo. Osobně si myslím, že by už měla jít k nějakému terapeutovi, protože to vážně není normální. A to mě s ní čekají intenzivní tři týdny doma. Děti totiž mají takové "krátké" velikonoční prázdniny. Začaly jim 30.3. a do školy jdou 28.4. Tento týden sice mají nějaké kroužky přes den, ale od příštího týdne malá nemá nic, takže se mnou bude celý dny doma. Poněvadž není schopna se zabavit sama, ale když něco vymyslím, tak to dělat nechce, nebo ji to baví tak 1 minutu, tak se pravděpodobně zblázním.
                 Školu jsem skončila na konci března, dělala jsem FCE. Chtěla jsem od května dělat business english, jenže tu jaksi vůbec neotevřou, takže se asi budu flákat. Ono to flákání je dost ovlivněno i penězi, protože musím šetřit. Takže když nebudu chodit do školy, tak aspoň neutratím.
                 S Míšou tak postupně objevuje Londýn. Tak nějak pokusem. Chodíme na dlouhé, delší a nejdelší procházky všude možně, a je to fajn. Vždycky objevíme něco hezkému, i něco škaredého :-D
                 Negativní věc je ta, že mi odjela moje jediná, úžasná, česká kamarádka. :-( Mám tu sice spousty jiných, z celého světa, ale mít nějakou spřízněnou duši bylo tááák fajn.

                 Ale ukončím to pozitivně. Svítí nádherně sluníčko, je 25 stupňů, všechno kvete, zelená se, zahradník zahradničí, ptáčci zpívají, a je tu krásně. Ať mi nikdo neříká, že v Anglii není krásně. JE!