Results

Takže jsem na cestě domů z Bournemouth, sedím ve vlaku a nudím se, tak jsem se rozhodla vás informovat o tom jak dopadla má „mise“ Bournemouth. Úspěšnost bych zhodnotila asi 38 – 62. Takže žádná sláva. Jak už jsem informovala v minulém příspěvku o bydlení, bydlení nic moc. Včera se mi pak tak strašně narychlo – dobře musela jsem někde být za hodinu, i když normálně bych na to potřebovala hodiny tak dvě – domluvit ještě jednu prohlídku. Pokoj podle fotek vypadal pěkně, byl jen 7 minut od pláže, byl levný. Takže i přesto že to normálně nikdy nedělám jsem vyběhla nenamalovaná, snídala jsem v autobuse jeden muffin. Pokoj byl pěkný. Sice malý, ale s krbem, v rodinném domě se psem, se zahradou, v krásném prostředí. Pokoj mi ukazoval syn majitele. Když jsem mu řekla, že se mi pokoj líbí a že teda jo, tak řekl, že on není „in charge“ a že mám  zavolat jeho tátovi. Tak jsem mu volala a on to nebral. Nechala jsem zprávu ve hlasovce, nic, volala jsem znova, nic, nechala jsem textovku, nic. Až dnes ráno se mi mu podařilo dovolat, aby mi řekl, že pokoj už je pronajatý. CO? Nechápu. Byla jsem první, kdo se tam byl podívat, hned jsem řekla, že jo a nic. Nevím, možná mne někdo přeplatil.

A tak už jsem klesala na mysli. Dokonce jsem se i pohádala s Michalem po telefonu. Slzy mi tekly, a už jsem si říkala, že prostě jedeme domů. Že nemáme kde bydlet.

Pak mne ještě napadlo, že zkusím zavolat do bytu, kde jsem byla ve středu, který pronajímá jeden čech, a máme ho:) Sice je asi 40 minut od pláže, pokoj je nic moc, na nic moc místě, ale nemusí se tam podepisovat limitovaný kontrakt, takže jakmile dojedu do Londýna posílám zálohu, holky mi vyzvednou klíče a v sobotu se stěhujeme.

No, a práci zatím nemám. Roznesla jsem spoustu životopisů, tak čekám, že se mi ozvou. A když ne, tak budu hledat jak se přestěhujeme. 

Kus pokoje jak ho měli původní obyvatelé, my ho budeme mít hezčí :)