Řízení

Jak už jsem v minulém článku zmínila musím tu řídit. Děti vozím do školy, ze školy a případně vyzvedávám z kroužků. Abych mohla řídit, na konci prázdnin rodina koupila nové auto. Řídím tu Ford Fiesta Zetec v automatu. Začátky byly hodně krušné. Hodně, hodně, hodně. Poslední víkend práznin v sobotu dovezli auto domů a oznámili mi, že v neděli se půjdeme projet, abych trénovala řízení vlevo. Jela jsem s Tahirem, protože Sabina prohlásila, že je moc divoká na to, aby se mnou jela. Jezdili jsme asi třičtvrtě hodiny. Pak už jsme jeli zpět, byli jsme asi dvě stě metrů od domova, na jednom hloupém mostě, když najednou se ozval divný zvuk jako když větve škrábnou o auto a Tahir hlasí, hned dole zastav, musím se podívat, co se stalo. Ani nevím zda to mám přiznat. Ten most je hrozně úzkej a ještě tam rostou podél keře zasahující do silnice. Takže mě se na autě, které jsme neměli ani 24 hodin, podařilo komplet urvat zrcátko. Musím říct, že rodina byla neskutečně hodná. Viděli, že jsem z toho úplně mimo (má první deprese v Anglii?) a ještě mne utěšovali, pán mi chtěl hned vařit čaj nebo kafe abych se uklidnila, Sabina mě přišla obejmout, říct mi, že to nevadí, že je to jen zrcátko... Asi na to konto se rozhodli mi zaplatit pět hodin v autoškole. Což musím říct mi neskutečně pomohlo. Přestala jsem se tak strašně bát, získala jsem nějakou jistotu, pochopila jsem logiku jejich kruháčů (ano, funguje to jaksi jinak než u nás). A teď už jezdím sama s dětma jako drak :-) Obecně bych řekla, že se tu cítím na silnici daleko bezpečněji než u nás. Na to, že každý den trávím zhruba hodinu a půl v autě, tak jsem tu ještě neviděla žádnou nehodu. Řidiči jsou daleko ohleduplnější než u nás, pouští se, nedělají si naschvály....

Věc, která mne tu ale při řízení neskutečně vytáčí jsou jejich úzké uličky. Oni jaksi můžou parkovat skoro všude a čím užší ulička, tím víc aut tam parkuje. Takže kolikrát je problém tam vůbec projet a nenechat tam zrcátka, natož když se tam potkají dvě auta. Ale zase většinou panuje ta jejich ohleduplnost a někdo vždycky uhne. (já to nejsem :-)
Mám automat. Napřed jsem z něho byla nadšená, že nebudu muset řadit levou rukou, z čehož jsem měla málem noční můry, ale teď už tak nadšená nejsem. Řazení levou rukou zas taková hrůza není, to jsem si vyzkoušela v autoškole. Poprvé jsem si málem urazila ruku o dveře, když jsem chtěla řadit pravou a pak jsem si to zapamatovala. Automat je dobrej na pomalou jízdu ve městě, na pojíždění v kolonách, na rozjíždění se do kopce, ale není dobrej na rychlou jízdu. Vzhledem k tomu, že jezdím po dálnici, mě to štve. Protože když potřebuju rychle vjet na dálnici, nebo předjet, nebo třeba i na křižovatce rychle vyrazit, tak to prostě nejde, protože to auto si začne samo řadit a samozřejmě se tím jízda v tu chvíli zpomalí.
Nejvtipnější věc, kdy jsem se smála sama sobě, bylo, když jsem se rozhodla automat přepnout na manuál. Auto nemá spojku, takže pokud je tam manuál tak se jen řadí. Zajela jsem si k nám dozadu na ulici, abych to vyzkoušela a podcenila sama sebe a své reflexy. Ve chvíli, kdy bylo potřeba zařadit, mi levá noha vylítla, aby sešlápla spojku, tím pádem jsem dupla na brzdu a málem jsem si vyrazila zuby o volant. Ještě dneska mě bolí brada :-D